Víkend s Animátorem

Jen, abych se ve stručnosti představila: Mám ráda zábavu, poslouchám hudbu, ráda zpívám a chodím do schóly, avšak v poslední době musím uznat, že mám touhu prohlubovat svůj vztah s Bohem. Proto jsem se v říjnu rozhodla, spolu s dvěma spolužačkami, navštěvovat každý druhý měsíc kurz Animátorv Rajnochovicích na Přístavu.

A co to kurz Animátor přesně je?

 Animátor je člověk, který se zapojuje do různých aktivit, často jsou to aktivity ve farnosti spojené s mládeží – tzn. že se vytvářejí různá společenství ( spolča ),  pořádají se dětské tábory apod.

Nyní mám za sebou tři víkendy a v tomto psaní bych Vám ráda popsala můj první víkend Animátora:

 Nikdy jsem neměla ráda balení, avšak moje nová krosna praskala ve švech – a to doslova. Nejenom, že jsem (jako správná ženská) měla mnoho zbytečnosti, ale i (tehdy ještě půjčený) spacák zabíral dost místa. Cesta do Rajnochovic se ukázala být více dobrodružná, než kdo mohl čekat –špatně koupený lístek, ujetý vlak a hořící podvozek nám zpestřili celé cestování . Přes všechny útrapy jsme asi v osm hodin večer dorazili na faru Rajnochovice nazývanou Přístav. Vítali nás jak Týmáci (organizátoři kurzu), tak i skvělí 3 kněží. Dorazilo nás tam celkem 60 ve věku od 16 – 22 let. Proto nás na další víkendy rozdělili na dvě skupiny A a B (já samozřejmě patřím do Béčka).

V pátek podvečer jsme měli slavností zahájení a seznamovací hry typu: „Dominantní Dominiky, Dobromyslná Dáša, Malá Maruška…“. Den jsme zakončili společnou večeří a modlitbou. Zalehli jsme do spacáků a další den budíček.

Vítek, jeden z Týmáků, nás vzbudil písničkou Sára od Trabantu, kterou si všichni posléze zpívali dokola. Následovala ranní modlitba, kterou jsme doprovodili svým hlasem popřípadě hudebním nástrojem.¨

Vždy u bohoslužeb či kratších modliteb na Přístavu cítím Boží přítomnost, jelikož na Přístavu si uvědomuji, že společenství, které tvořím se svými vrstevníky, mi dává určitý rozhled, a že vím, že někam patřím. Je to pro mě dost těžké popsat, ale vždy když s mladými zpívám, cítím na zádech husí kůži.

Po tomto úžasném ranním probuzení a pozdravení s Bohem přecházíme plynule k jídlu, které se na Přístavu zahajuje pokřikem a ještě kratší modlitbou. „Haaaaam, mňam, mňam…“ se ozývá z místní jídelny. Konec snídaně se opět ukončuje modlitbou. Následuje dopolední program, který většinou vyplní přednášky, které přednáší buď otcové kněží nebo právě naši Týmaci. Přednáška je doprovázena i praktickými úlohami, avšak není to pravidlem (myslím, že to záleží na ospalosti a pozornosti budoucích animátorů).

 Na programu je také brigáda, kdy se mezi účastníky kurzu rozdělí práce, která je potřeba na Přístavu udělat. Je to od nátěrů plotu, až po loupání brambor do kuchyně apod. Na mě tento víkend vyšlo natírání stodoly a musím říct, že nám to vážně šlo. Jelikož vedle mě stáli mladí (teď už vím, že to byla Mája s Verčou) a něčím mě povzbuzovali k lepšímu výkonu a rychlejšímu natírání. A proto s písničkou od Želetavy (Jedním tahem), nám to šlo jako po másle.

 Kolem jedné slyšíme zvonek, který nás svolává k obědu. U dobrého jídla si povíme zážitky a opět se seznamujeme. V odpoledním klidu jsem si zašla do baru na pohár, který je vedle jídelny a užívala si volna, klidu a nabírala jsem sílu na další program. Odpolední klid rychle utekl a před námi byla zážitková hra. Musím říct, že tento víkend jsem si naprosto užila a ta hra tomu dodala trochu „šmrncu“. A my celí unavení se vlekli do sprch a nebo rovnou do spacáku. Tím však náš program nekončil, a naši Týmáci pro nás měli připravené další aktivity, na které stále ráda vzpomínám. Ulehám do (ještě ne vlastního) spacáku a vzpomínám na svoji krásně strávenou sobotu.

V neděli nás čekala mše svatá, kterou jsme hudebně doprovodili, a ve mně opět byla ta divná husí kůže. Kázání o. Jiřího nás všechny moc pobavilo a tak se musíme smutně rozloučit a sbalit poslední věci do krosny a odjíždíme domů.

Zpáteční cesta nebyla ničím zvláštní a návrat domů byl obohacen o zážitky strávené s novými přáteli a také s Bohem. Nikdy jsem si nedokázala představit, že tento (ne zdaleka poslední) víkend ve mně zanechá takovou krásnou velkou Boží stopu.

A proto přeji každému z Vás, ať každý, ať už mladý nebo starý, dokáže svoji Boží stopu ve svém životě vytvořit jako já.